OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Doom, resp. doom/death metal a Holandsko, to kedysi patrilo k sebe, jedna z najvýraznejších žánrových scén zrodila klenoty ako THE GATHERING, CELESTIAL SEASON, OFFICIUM TRISTE, ETHERIAL WINDS a ďalšie. Nie všetky prežili rok 2000, niektoré zmenili štýl tak, že už nemožno hovoriť ani o metale, a surový doom dnes žije najviac asi v krvi drsnej OSDM legendy ASPHYX, ale pred siedmimi rokmi sa v Tilburgu zrodila veľmi solídna príšera s podivuhodným názvom GGU:LL.
Po trojskladbovom deme „Man Dies When He Wants“ z roku 2010, ktoré sa podľa tu ešte anglických názvov skladieb zaoberá zrejme násilným odchodom konkrétnych ľudských bytostí zo sveta, a EP „Waan/Hoon“ (dve skladby) vyšiel štvorici DvB (basgitara), BW (bicie), GJK (gitary) a WvdV (gitary, vokály) v máji tohto roku šesťskladbový dlhohrajúci debut. V podstate tu sú len tri nové veci, „Dwaling“, „Het smerige kleed van de ziel“ a „Het masker vande wereldt afgetrocken“, k nim bolo znovu nahrané celé EP a jedna vec z dema. Dokopy necelých 50 minút, to je na tento žáner akurát.
Hudobne ide o pomalý, drvivý doom/death/drone bez akýchkoľvek príjemných melódií či smutno-sladkých romantických nálad, tie tu miesto nemajú. GGU:LL chcú znieť podľa možnosti desivo, vzbudiť v poslucháčovi úzkosť a tieseň a zároveň nad ním poriadne hrmieť. Gitarové postupy sú tu v podstate jednoduché, niekedy priam minimalistické, vytvárajú ale pôsobivé harmonické a disharmonické plochy, plné rachotiacich väzieb a ozvien, pod ktorými ťahavo reve a v hĺbkach ryčí vokál tu skôr death-, inde zase takmer blackmetalový. Hosťujúca vokalistka Farida Lemouchi v tretej skladbe do tohto postapokalypticky vyznievajúceho rachotu rozhodne žiadny jas nevnesie, preto je „Dwaling“ výborné sústo pre tých, ktorí sa nejakej doomovej „romantiky“ už dávnejšie prejedli.
8 / 10
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.